Technika je fenomén, který nás denně obklopuje a doprovází. Pro zachování technických skvostů a řešení byly vytvořeny muzea a o jednom z nich bychom se dnes rádi zmínili. Je s podivem, jak některá řešení, mohou být geniální svou jednoduchostí a prozíravostí. Neuvěřitelná páteřová konstrukce naší Tatry, či řečeno srozumitelněji, vozidlo nemá klasický žebřinový rám, ale nosnou rouru, ke které jsou připojeny a výkyvné polonápravy a uložení kardanů a hřídelí, je uvnitř roury, což umožňuje jejich prakticky bezúdržbovost tohoto systému. Do souvislosti s tímto systémem se nezapomenutelně zapsal konstruktér Ledwinka, ke kterému se náš stát po válce nezachoval zrovna nejlépe a společně se svým stejně nadaným synem po všech peripetiích a vězněních, pokračovali dále ve vývoji v automobilce Steyr, ve Štýrském Hradci, neboli  Grazu. Zde nadále vyvíjeli tento systém na bezkonkurenčních terénních vozidlech Pinzgauer.

Vraťme se ale zpátky k Tatře a jejímu domovu, Kopřivnici, kde je otevřeno krásné muzeum v moderní budově a v několika patrech je ucelená modelová řada, která napovídá, jak významnou roli hrála Tatra, nejenom v dějinách automobilismu, v Čechách, ale i světově. Málokdo ví, že automobilka Tatra se nevěnovala návrhům, pouze automobilů, ale mezi skvosty Kopřivnického muzea patří i aerodynamický rychlovlak Slovenská strela, který dosahoval na tu dobu nevídaných rychlostí, při úžasném komfortu. Mezi exponáty zaujme také prototyp aerosaní s pomocným pohonným bubnem. Nezmínit se o automobilu, který nejen uchvátil, ale i ovlivnil svět a to Tatra, proudnicový typ 87.

Celá expozice je věnována vojenským vozidlům, která již od samého počátku zaujaly, pro své terénní schopnosti a spolehlivost, mnoha armád světa. Samostatnou kapitolou je sportovní oddělení a výčet, jen těch základních úspěchů, by byl na samostatnou knihu, ale nezmínit sedm vítězství v nejtěžší rallye světa Paříž Dakar, by byl opravdu hřích. Na závěr musí zmínit exponáty expedičních vozidel Tatra, pro jejichž propagaci udělali nejvíce pánové Zikmund s Hanzelkou a jejich svazky z cest po celém světě, byly vydány v tolika jazycích, že nepotřebují další komentáře. Bylo by dlouho o čem psát, ale nejde žít jenom z minulosti a tak přejeme Tatřičce, mnoho dalších úspěšných modelů.

Když se toto slovo vysloví, každý si představí obří stroj, který obsluhuje velká spousta lidí a který nám vyrobí elektřinu. V případě našeho reaktoru je však velikost poněkud jiná.
Má být totiž vyslán do Vesmíru a proč, to se dočtete dále. A když má být někam vyslán, musí se vejít do toho, co jej přepraví. V našem případě je to raketa. Nuže, vědci zapracovali a podařilo se jim vyrobit stroj o velikosti lednice.

Pardon, zapomněl jsem jej představit. Jmenuje se Kilopower a dokáže využívat štěpnou jadernou reakci.
Takže když už se znáte, hned se můžete začít loučit, protože on si totiž, fešák, odcestuje. Patří totiž NASA, a ta se rozhodla vyslat jej do Vesmíru. Nemusíte s tím loučením zase tak spěchat, stane se tak až po dalších a dalších testech, nejdříve však v roce 2022.
Kam všude může zamířit? Tak skoro všude kam bude třeba, klidně na i na Měsíc, ale primárně se počítá s planetou Mars. Proč?
Hlavní důvod je zcela jasný. Mars má menší množství slunečního světla než Země nebo Měsíc, a proto bude třeba trošku „přisvětlení“. Samozřejmě nejde jen o to, ale hlavně o elektrickou energii jako takovou. Ta vlastně bude mimo jiných základních věcí tou nejdůležitější položkou na jiných planetách či již jednou jmenovaném Měsíci. Na Zemi se bez ní obejdeme, jinde mimo naši domovskou planetu však ne.
Náš Kilopower už mimochodem cestoval. NASA se o tom sice nijak nešířila, ale také to nijak neskrývala. Celkem si stroj vyjel na dvě cesty, ale jen aby byl otestován a zkoumán ze všech stran. Jedna z cest měla být do pouště, kde prachové bouře hodně připomínají ty na Marsu a stroj v testech obstál bez „ztráty kytičky“.

Které rakety pak stroj vynesou do kosmu a které mu budou celou jeho cestu zajišťovat není zatím nic známo. Ale ať už je to kterákoli, musíme jí popřát vše nejlepší na cestu, protože dopravit Kilopower tam, kam bude třeba, to bude těžký oříšek.