Pochyby o rodičovství mají všichni
S příchodem našeho prvního děťátka se nám život obvykle převrátí úplně naruby. Ačkoli jsme měli poměrně jasné představy o tom, co a jak budeme dělat, najednou nastává situace, že se nám naše představy hroutí jako domeček z karet. Dobrým příkladem je noční vstávání k dítěti. Předem víme, že se k němu bude několikrát za noc vstávat a jsme na to připravení, ale až teprve situace nastane a my k dítěti musíme každé dvě hodiny vstávat, teprve až tehdy zjistíme, jak neskutečně náročné to doopravdy je. Hlavně když se tato situace opakuje noc co noc a nám pomalu ale jistě ubývají síly a poznáváme, co je skutečná únava.
Je to situace, kterou si bezdětný člověk nikdy nedokáže představit, dokud ji sám na vlastní kůži nezažije. Ačkoli mohou často argumentovat tím, že proflámují celou noc a pak fungují, neuvědomují si, že další noci to mohou dospat, s miminkem nedospíte nikdy nic. Ale to nejtěžší přichází až tehdy, kdy se dítě začne projevovat jako osobnost a prosazovat svoji vlastní vůli a je třeba začít s opravdovou a cílenou výchovou. Neustálé pochybnosti , co dítěti ještě dovolit a co už je přes čáru, použít fyzické tresty nebo je nepoužít, nechat dítě, aby si co nejvíc věcí vyzkoušelo samo, nebo jej odtáhnout – ochránit, to jsou jen zlomky rozhodnutí, které každý rodič každý den musí dělat.
Obzvlášť, pokud kolem sebe máte hromadu lidí, kteří vám neustále podsouvají rady, jak s dítětem máte zacházet, většinou jsou to vaši nebo partnerovi rodiče. Ti silnější z nás je dokáží odkázat do patřičných mezí, ti slabší dělají, že rady neslyší a ti nejslabší se jimi snaží řídit, alespoň pokud jsou v jejich přítomnosti. Prostě s příchodem dítěte se váš život otočí o 360 stupňů a můžete se na změny dopředu připravovat, jak chcete, ale nakonec vás stejně dítě zaskočí naprosto nepřipravené, hlavně to první, u třetího miminka si už žádné změny ani nevšimnete.